(for english scroll down)

𝐔𝐦𝐞̌𝐥𝐜𝐢*𝐤𝐲𝐧𝐞̌: Josef Rabara alias Mušnula, Matěj Pšenička alias Pchenda a Karel Vladyka alias Just Karen

𝐕𝐞𝐫𝐧𝐢𝐬𝐚́𝐳̌: 8.8.2023 v 7pm
𝐕𝐲́𝐬𝐭𝐚𝐯𝐚 𝐩𝐨𝐭𝐫𝐯𝐚́ 𝐝𝐨: 25.09. 2023

𝐀𝐫𝐭. 𝐝𝐨. 𝐃𝐫𝐚𝐠. je výstava současného umění zaměřená na téma „DRAG“ s mezigeneračním přesahem. Výstava poukazuje na to, že „DRAG“ je politický a patří na scénu současného umění.

Moderní drag vznikl v nezávislých barech během americké prohibice ve 20. a 30. letech 20. století a postupně se stal součástí queer kultury, přestože byl v té době ilegální. V našem regionu máme doložené záznamy o drag kultuře z podobného období. Například v roce 1932 se v nejslavnějším queer zábavním podniku jménem Batex konal maškarní ples, který vyhrál drag artist Marcel Ferrari.

V současné době se pojmem drag označuje umělecká forma, kdy si muž vytvoří ženské alter ego, se kterým vystupuje. Jedná se o performativní představení zahrnující genderové vyjádření, komedii, společenskou satiru, ale i politické komentáře.

V roce 1920 si umělecká ikona Marcel Duchamp vytvořil ženské alter ego nazvané Rrose Sélavy. Vytvořením ženského alter ega, zahaleného jistým tajemstvím, se Duchampovi podařilo jedním šmahem vyvážit umění protikladu, znepokojující a podpírající jeho myšlenky a záměry. Byl to jen jeden z mnoha pokusů dráždit představy o identitě a sebeprezentaci, zejména pokud se jedná o autoportrét. Poukázal tak na rozšíření tradice androgynie a genderového ohýbání v portrétování. Koneckonců, Duchamp předělal Monu Lisu na muže, když na pohlednici da Vinciho obrazu nakreslil knír a vousy.

Kurátorský tým Ned Rifkin a Lynn Gumpert zorganizoval v roce 1981 v newyorském  New Museum výstavu s názvem „PERSONA“. Ta zkoumala území náhradního já, alter ega, přestrojení nebo aliasu. Tyto koncepty vycházejí právě z Duchampovy Rrose Sélavy a způsob, jakým umělci používají „personae“, ukazuje důležitost, kterou tato hnutí měla pro současné umění.

To, že drag dokáže být angažovaný, dobře ilustruje iniciativa Drag Out the Vote (Přetáhněte volební hlasy), založená v roce 2019, jejíž poslání je jednoduché: vzdělávat, registrovat a získávat voliče pomocí umění dragu. Vytvořili rozsáhlou síť s více než 300 drag ambasadory po celé Americe. Spolupracují také ruku v ruce s firmami a jejich zaměstnanci, aby je poučili o právech a poskytli jim zdroje a informace nezbytné k vytvoření konkrétního plánu, jak se dostat k volbám.

Jediné specializované muzeum queer umění na světě „Leslie-Lohman Museum of Art“ s posláním vystavovat a uchovávat umění LGBTQIA+ a podporovat umělce, kteří jej vytvářejí, připravilo tento rok v New Yorku společně s iniciativou Drag Out the Vote program nazvaný „Rozhovor o občanské angažovanosti, drag a umění“, který byl plný umění, aktivismu, vzdělávání voličů a o povědomí o nich.

Naše výstava 𝐀𝐫𝐭. 𝐝𝐨. 𝐃𝐫𝐚𝐠. představuje díla tří umělců, kteří na sebe při vytváření nebo prezentaci svých děl berou specifická alter-ega nebo „PERSONU“ sloužící jako prostředky pro získaní větší svobody projevu. V každé postavě je často silný osobní nebo autobiografický prvek jako vnitřní aspekt umělcova alter ega. Vyprávění, autobiografie, performance a body art pomáhají formulovat jedinečně osobní prohlášení.

Josef Rabara reprezentuje na výstave svoje alter ego Mušnulu, Matěj Pšenička alias Pchendu a Karel Vladyka alias Just Karen.

Naše umělce spojuje také studium umělecké školy, Josef Rabara je absolventem UJEP v Ústí nad Labem, ateliér Fotografie, Karel Vladyka a Matěj Pšenička studují v ateliéru Nová média II pod vedením Kateřiny Olivové a Dariny Alster na Akademii výtvarných umění v Praze.

U vstupu do výstavy „Art. Do. Drag.“ vidíme instalaci malby s projekcí nazvanou „Zrození umělkyně“ od Karla Vladyky, který záměrně pracuje ve svých dílech s kýčem, nadsázkou a humorem. Modelem k malbě byla Kateřina Olivová, pedagožka Karla Vladyky alias Karen, jehož*jíž tvář se objevuje prostřednictvím projekce na břiše portrétu a zároveň zve návštěvníky do galerie. Karla Vladyku alias Karen reprezentuje taktéž krátký film „Mladá umělkyně na počátku slibné kariéry“ o rapující krávě, která díky virálnímu hitu prorazila v hudebním průmyslu. Film má formu mockumentu, tedy parodizujícího dokumentu. Kombinace absurdního námětu s dokumentárním pojetím dala možnost umělci*kyni hravým a zábavným způsobem prozkoumat důležité otázky týkající se hodnoty a poslání umělce v dnešní společnosti, vztah k sobě samému, ale i problém nedostatečné reprezentace a diverzity v českém veřejném prostoru.

Josef Rabara a jeho instalace s pěticí videí jeho alter ega „Mušnula“ přináší na výstavu mezigenerační přesah. Videa vznikala v období 2012–2018 a byla považována za queer zázrak česko-slovenské scény. „Mušnula… to je takové moje alter ego, postava, která vznikla v rámci mého závěrečného projektu na Fakultě umění a designu v Ústí. Je to umělecko-genderový experiment, který se setkal s nečekaně kladným ohlasem, a nakonec i po složení magisterské zkoušky žije dál a vymýšlí nové skopičiny. Obsahuje videoklip písně Skúška prvých šiat, moje cover verze písničky Mariky Gombitové, kterou jsem jako dítě miloval. Mušnula je prostě součást mě a je velmi autobiografickou výpovědí“ (Josef Rabara alias Mušnula).

Tématem letošního Prague Pridu, jehož součástí je i naše výstava, je „rodina“. Politický přesah na naší výstavě vidím v podpoře a spolupráci matek a umělců. Například maminka Josefa Rabary ušila šaty, ve kterých Mušnula vystupuje, Karel Vladyka alias Just Karen prezentuje ve videu „Zlatý holky“ rozhovor s jeho maminkou a babičkou. „Za zásadní součást svého světa vnímám zejména mezilidské vztahy, a proto mi přišlo na místě vnést drag do vztahu s holkama, které mě provází už od narození – s maminkou Kájou a babičkou Mařenkou. Moje zlatý holky, bez kterých bych se neobešel.” (Karel Vladyka)

Fotku reprezentující výstavu „Art. Do. Drag.“ s alter egem mořské panny Pchendy nafotila také maminka. Fotka reprezentuje videoinstalaci „Now I Know“ zastoupenou na výstavě. Pchenda zkoumá pomocí instalace své přirozené prostředí – moře a oceány. Videoinstalace je zpracovaná jako vizuální milostný dopis (love letter), který vyznává lásku nejen mořím a oceánům, ale zároveň i partnerovi autora pomocí textu. Tyto rodinné vztahy přesahující do spolupráce ukazují, že se od českých maminek, které podporují své děti bez předsudků, máme co učit.

Josef Rabara je fotograf, performer a jógový učitel v důchodu. Absolvent ateliéru Fotografie na UJEP v Ústí nad Labem. V tvorbě ho zajímají osobní témata spjatá především s queer identitou a pop kulturou. Kromě fotografie se věnuje performanci, hudbě a natáčení videoklipů, především ve spojení s jeho alter egem Mušnula.

Karel Vladyka alias Just Karen je multimediální umělec a performer. Jako drag queen Just Karen vystupuje na queer kabaretních večerech Pinkbus, Queeriety a v divadelních představeních. Z dragu čerpá i ve své filmové tvorbě (Zlatý holky, Mladá umělkyně na počátku slibné kariéry). Studuje v ateliéru Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze a pracuje jako moderátor na Radiu Wave.

Matěj Pšenička (He/Him) neboli Pchenda je queer umělec, který se zabývá experimentováním se svou identitou, performance, visual arts a kostýmní tvorbou. Jeho identita je fluidní, což je právě jeden z prvků jeho tvorby. Od roku 2020 studuje na AVU v ateliéru Nová média II pod vedením Kateřiny Olivové a Dariny Alster. Jako model byl součástí New Aliens Agency a nyní je členem Kiki House of Ambitchous.

Tamara Moyzes je politicky angažovaná umělkyně, kurátorka a dokumentaristka, která se zabývá tématy jako gender, rasismus, protiromské postoje, izraelsko-palestinský konflikt, diskriminace etnických menšin, otázky nacionalismu a náboženských konfliktů a orientalismus. Její práce dokládají dlouhodobý vztah k uměleckému aktivismu. Věří, že umění je formou protestu, který by měl prostřednictvím přímých uměleckých akcí odhalovat společenské poměry. Pomocí ironie, satiry a zobrazováním žité zkušenosti se Tamara snaží poukázat na společenskou nespravedlnost. Ve své tvorbě využívá perspektivu prolínání menšin, přičemž vychází ze svého maďarského, židovského a romského původu a života stráveného na Slovensku, v České republice a Izraeli.

𝐂𝐮𝐫𝐚𝐭𝐨𝐫 / 𝐊𝐮𝐫𝐚́𝐭𝐨𝐫𝐤𝐚: Tamara Moyzes
𝐅𝐨𝐭𝐨 / 𝐏𝐡𝐨𝐭𝐨: Matěj Pšenička ©

𝐃𝐨𝐩𝐫𝐨𝐯𝐨𝐝𝐧𝐢́ 𝐩𝐫𝐨𝐠𝐫𝐚𝐦 se uskuteční dne 𝟏𝟐. 𝟖. 𝟐𝟎𝟐𝟑:

𝐏𝐫𝐚𝐠𝐮𝐞 𝐏𝐫𝐢𝐝𝐞 𝐩𝐨𝐜𝐡𝐨𝐝 𝐬 𝐠𝐚𝐥𝐞𝐫𝐢𝐢́ 𝐀𝐫𝐭𝐢𝐯𝐢𝐬𝐭 𝐋𝐚𝐛
https://fb.me/e/1tCjgCn8s“

𝐎𝐭𝐞𝐯𝐫̌𝐞𝐧𝐚́ 𝐝𝐮𝐡𝐨𝐯𝐚́ 𝐬𝐧𝐢́𝐝𝐚𝐧𝐞̌“
https://fb.me/e/2N6EBvZxj
https://www.kampushybernska.cz/…/otevrena-duhova-snidane/

𝐎𝐭𝐞𝐯𝐢́𝐫𝐚𝐜𝐢́ 𝐝𝐨𝐛𝐚 𝐛𝐞̌𝐡𝐞𝐦 𝐏𝐫𝐚𝐠𝐮𝐞 𝐏𝐫𝐢𝐝𝐞:
https://festival.praguepride.com/ucinkujici/art-do-drag/

𝐏𝐚𝐫𝐭𝐧𝐞𝐫̌𝐢 / 𝐏𝐚𝐫𝐭𝐧𝐞𝐫𝐬: Kampus Hybernská, Prague Pride

𝐀𝐫𝐭. 𝐝𝐨. 𝐃𝐫𝐚𝐠.

Artists: Josef Rabara alias Mušnula, Matěj Pšenička alias Pchenda a Karel Vladyka alias Just Karen

Exhibition duration: 09. 08. – 25. 09. 2023

Art. Do. Drag is a contemporary art exhibition about “DRAG” with a cross-generational angle. The exhibition makes it obvious that “DRAG” is a political part of today’s art scene.

Modern drag, although illegal at the time, emerged in independent bars during the American Prohibition era of the 1920s and 1930s and gradually became part of queer culture. Records of drag culture from a similar period have been documented in our region. The most renowned queer entertainment venue, the Batex, hosted a 1932 masquerade ball, won by drag performer Marcel Ferrari.

Today, drag is an art form where a man creates and performs a female alter ego. It is a performative art form that includes gender expression, comedy, social and political satire. 

In 1920, art icon Marcel Duchamp created a female alter ego named Rrose Sélavy. The creation of a female alter ego, slightly covered in a mystery, was Duchamp’s way of balancing the art of contradiction that both disturbed and supported his ideas and intentions. In the realm of self-portraiture, this was one of many attempts to provoke notions of identity and self-representation. It also referred to the widespread tradition of androgyny and gender-bending in portraiture. After all, when Duchamp drew a moustache and beard on a postcard of a da Vinci painting, he was turning the Mona Lisa into a man.

In 1981, the curatorial team of Ned Rifkin and Lynn Gumpert organized an exhibition at the New Museum in New York entitled “PERSONA“. It explored the territory of the alternative self, the alter ego, the disguise, or the alias. These concepts originated with Duchamp’s Rrose Sélavy. The way in which artists used “personae” shows the importance of these movements for the contemporary art scene.

Drag Out the Vote, an initiative founded in 2019 with a simple mission: to educate, register and engage voters through the drag art, is a good example of how engaging it can be. With over 300 drag ambassadors across the United States, they have created an extensive network. They also work with companies and their employees to educate them about their rights and provide them with the resources and information they need to create a specific plan to get them to vote. 

With a mission to exhibit and preserve LGBTQIA+ art and support the artists who create it, the Leslie Lohman Museum of Art is the only queer art museum in the world. This year they hosted a program of art, activism and voter education and awareness in New York City called “A Conversation on Civic Engagement, Drag, and the Arts” in partnership with the Drag Out the Vote initiative.

Our exhibition Art. Do. Drag presents the work of three artists whose specific alter egos or “PERSONAS” are used as tools for gaining greater freedom of expression in their work creation or presentation. There is often a strong personal or autobiographical element to each character as an internal aspect of the artist’s alter ego. A unique personal statement is created through narrative, autobiography, performance, and body art.

Josef Rabara represents his alter ego Mušnula. Matěj Pšenička represents his alias Pchenda and Karel Vladyka represents his alias Just Karen. 

Our artists are also related by their art colleges studies: Josef Rabara is a graduate of the UJEP in Ústí nad Labem, Studio of Photography, Karel Vladyka and Matěj Pšenička study in the Studio of New Media II under the direction of Kateřina Olivová and Darina Alster at the Academy of Fine Arts in Prague.

At the entrance to the “Art. Do. Drag.” exhibition, there is a painting with a projection called “The Birth of a Female Artist” by Karel Vladyka, who deliberately uses kitsch, exaggeration, and humour in his work. The model for the painting was Kateřina Olivová, a teacher of Karel Vladyka alias Karen. Her face is projected on the belly of the portrait, inviting visitors to the gallery. Karel Vladyka a.k.a. Karen is also represented by the short film “Young Female Artist at the Beginning of a Promising Career”, about a rapping cow who has broken into the music industry thanks to a viral hit. This film is a mockumentary, i.e., a parody documentary. Combining an absurd theme with a documentary form allowed the artist to question, in a playful and entertaining way, the value and mission of the artist in today’s society, the relationship to oneself and the problem of lacking representation and diversity in the Czech public space.

An intergenerational overlap is brought to the exhibition by the installation of five videos by Josef Rabara with his alter ego “Mušnula”. Considered a queer miracle of the Czech and Slovak scene, these videos were made during 2012-2018. “Mušnula… is my alter ego created as part of my final project at the Faculty of Art and Design in Ústí. The art-gender experiment met with an unexpectedly positive response. So, it lives on, inventing new escapades even after graduation. The installation includes a video clip with a cover of the song “Trying on First Dress” by my favourite singer from my childhood – Marika Gombitova. Mušnula is simply a part of me and is a very autobiographical statement” (Josef Rabara a.k.a. Mušnula).

Family – that’s the theme of this year’s Prague Pride whose part our exhibition is. I consider the support and cooperation of mothers and artists to be the political crossover in our exhibition. For example, Josef Rabara’s mother sewed the dress Mušnula performs in, and Karel Vladyka a.k.a. Just Karen presents an interview with his mother and grandmother in the video “Dear Girls”. “I consider interpersonal relationships an essential part of my world, so it seemed appropriate to bring drag into my relationship with the girls who have been with me since I was born – my mother Kája, and my grandmother Mařenka. These are my dear girls, without whom I could not do without.” (Karel Vladyka)

Cover photo of “Art. Do. Drag.” exhibition with the mermaid Pchenda also made his mother. It represents the video installation “Now I Know”, through which Pchenda explores his natural environment – the sea and the oceans. The video installation is a visual love letter, declaring love not only to the seas and oceans but also to the artist’s partner through text. These family relationships extended to collaboration prove that we should learn from Czech mothers who support their children without prejudice.

Josef Rabara is a photographer, performer, and retired yoga teacher, a graduate of the Photography Studio at the UJEP in Ústí nad Labem. He is interested in personal themes mainly related to queer identity and pop culture in his work. In addition to photography, he is also involved in performance, music, and making music videos, especially in connection with his alter ego Mušnula.   

Karel Vladyka alias Just Karen is a multi-media artist and performer. As a drag queen, Just Karen performs in the queer cabarets Pinkbus and Queeriety and in theatrical productions. He also uses drag in his filmmaking (Dear Girls, Young Female Artist at the Beginning a Promising Career). He studies at the New Media II  Studio at Prague’s Academy of Fine Arts and presents on Radio Wave.

Matěj Pšenička (He/Him) alias Pchenda is a queer artist experimenting with his identity, performance, visual arts and costume design. His fluid identity is one of the elements of his work. Since 2020 he has studied at AVU in the studio New Media II under the guidance of Kateřina Olivová and Darina Alster. He is currently a Kiki House of Ambitchous member and has worked as a model for the New Aliens Agency.

Tamara Moyzes is a politically engaged artist, curator and documentary filmmaker working on issues such as gender, racism, anti-Roma attitudes, the Israeli-Palestinian conflict, discrimination against ethnic minorities, issues of nationalism and religious conflict, and Orientalism. Her work demonstrates a long-standing commitment to artistic activism. She uses irony, satire, and the representation of lived experience to highlight social injustice. With a practice rooted in her Hungarian, Jewish and Roma heritage and a life spent in Slovakia, the Czech Republic and Israel, Tamara Moyzes works from the perspective of the intersection of minorities.

Curator: Tamara Moyzes

The support program will take place on 12. 8. 2023

Prague Pride with Artivist Lab Gallery
https://fb.me/e/1tCjgCn8s

The Open Rainbow Breakfast
https://fb.me/e/1nZEB3Xoz
https://www.kampushybernska.cz/…/otevrena-duhova-snidane/

Opening time during Prague Pride:
https://festival.praguepride.com/ucinkujici/art-do-drag/

Partners: Kampus Hybernská, Prague Pride, Hate Free