for English scroll down

Výstava potrvá od 16. 9. do 10. 10. 2020.

Umělci/kyně: Darina Alster, Pussy Riot / Maria Alyokhina, Darya Apahonchich, Chto delat?, Lukáš Houdek, Anetta Mona Chișa, Lenka Klodová, Kateřina Olivová, Yulia Tsvetkova, Pussy Riot / Nadezhda Tolokonnikova

Výstava vznikla na podporu ruské umělkyně, LGBTIQ aktivistky a feministky Yulie Tsvetkové. Umělci a umělkyně chtějí touto výstavou veřejně podpořit jejich ruskou kolegyni, která je momentálně v domácím vězení a hrozí jí 2 až 6 let odnětí svobody.Yulia založila divadlo Merak, herci divadla jsou děti ve věku od 6 let do 17 let. Od roku 2018 se zabývala LGBTIQ a fem aktivismem – psala články a přednášela o feminismu, o právech LGBTIQ lidí, o antimilitarismu a ekologii. Je obviňována z propagace homosexuality mezi nezletilými. Její vyšetřování začalo na jaře roku 2019 na základě rozhovorů policistů s dětskými herci bez přítomnosti jejich rodičů. Ve skutečnosti představení bylo zaměřeno na téma genderových stereotypů a netýkalo se queer tematiky. Ve stejnou dobu začalo policejní vyšetřování kolem její série body-positive ilustrací s názvem “Žena není panenka” (ilustrace z projektu budou představeny na výstavě). Je viněna z šíření pornografie – záminkou jsou abstraktní kresby vulv, které Yulia vytvořila spolu s dalšími umělci ze skupiny “Monology vaginy” (https://m.vk.com/vagina_monologues) a již zmíněného projektu „Žena není panenka”. Takovýchto případů cenzury a perzekuce LGBTIQ aktivistů/tek nebo feministů/tek je stále více, a to nejen v Rusku. Situace se výrazně zhoršila i v Maďarsku a v Polsku. Je čas reagovat.

Výstavy My Body, My Show! se zůčastní desítka českých a ruských umělců/kyň. Prevážná většina z nich vystavuje díla speciálně vytvořená pro tuto výstavu, komunikující nesouhlas s absurditou právní perzekuce za abstraktní kresby vulv, kterým čelí jejich kolegyně, umělkyně Yulia Tsvetková. Některá díla přímo útočí na politickou etiku, (neetičnost) patriarchátu, v němž žijeme, a zároveň absurditu jeho nastavení, jako například plagát ruské umělecké skupiny Chto delat?, který přímo kritizuje prezidenta Běloruské republiky Aleksandera Lukašenka a odkazuje na kauzu otrávení představitele ruské opozice a protikorupčního aktivistu Alexeja Navaľnyjho. Významově také souzní s video–výzvou od Marie Alyokhiny, členky Pussy Riot, která si sama odseděla 2 roky v ruském vězení. Spolu s aktivistou Aleksandrem Sofeevem upozorňují návštěvníky přímo u vchodu výstavy na absurditu situace a zároveň bezmocnost. Performance „Vulvový balet“ na podporu Julie Tsvetkové od Darye Apahonchich odhaluje každodenní realitu ruských umělců a aktivistů. Vedle barevně výrazného a vizuálně veselého díla je text z Daryiného FB, v němž popisuje, jak byla druhý den po akci zatknutá poblíž svého zaměstnání a vyslýchaná na policejní stanici. Kritická díla českých umělců překypují humorem a sarkazmem, který je znakem svobody slova, jen se často ztrácí pod dlouho  trvajícím nátlakem. Video „Vagiúřad“ Lenky Klodové poukazuje na realitu, v níž existence těla začíná úředním potvrzením a byrokracie tělo svazuje a někdy až kriminalizuje. Video zaznamenává žádost o propuštění Yulie Tsvetkové. Petice se objevuje s oslovením vážený prokurátore, kamera se pomalu posouvá a petice mizí pod růžovou sukní a po chvíli se dokument znovu vysouvá zpoza sukně a pod nápisem „S pozdravem“ se objevuje razítko se symbolom vulvy. Video Kateřiny Olivové „Jedna kunda je málo“ vesele, radostně a s láskou představuje ženské sebevědomí a nepřímo odkazuje na sérii “Žena není panenka” ruské kolegyně Yulie Tsvetkové prostřednictvím sloganu “Živé ženy mají ochlupení, menstruaci, tuk, vrásky – a je to normální!“ Videu dodává sílu, život, hlučnost a pohyb píseň “Straight Outta Vagina / Rovnou z vagíny “ od Pussy Riot – Nadezhdy Tolokonnikové. Původní videoklip je do výstavy také zařazen. Slova písně z roku 2016 jsou bohužel stále aktuální výzvou: „Pokud se tvoje vagína ocitne ve vězení, pak ji bude svět poslouchat, moje vagína je tvrdá a nebezpečná, otřásá médii.“ Video „Xerox“ od Anetty Mona Chișe z roku 2003 vtahuje diváka do kancelářského prostoru, který je vyplněn erotickým podtextem. Soukromý okamžik se stává veřejným, formální se stává intimním. Video překonává narativ dominovaný muži a zve k jinému čtení reprezentace ženského těla. V kontextu výstavy dílo „Xerox poukazuje na to, že to, co je normou v jednom státu, může být protiprávní, či pornografií za jeho hranicemi. Foto série Lukáše Houdka, „Všechny kalhotky mojí matky“ dokumentuje 48 kalhotek umělcovy matky a zároveň otevírá diskuzi o tom, co je soukromé a co veřejné. Dílo poukazuje na umělcův osobní „coming-out“, jehož součástí bylo vstoupit do veřejného prostoru. Prapor Dariny Alster „Nebinární Madona“ zobrazuje tvář Madony vytvořenou z tváří eko a LGBTQI aktivistů/ek, ochráncú/kyň kteří/ré byli/y zabity, či jsou neprávem vězněni/é. Alster propojuje ruské a české umělce v samotném aktu happeningu, v němž tematizuje domácí problematiku, respektive fakt, že Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze rozdělil společnost na dvě části. V době, kdy se konzervativní autority světa ohánějí náboženstvím a národem a snaží se omezovat práva žen, Alster namísto konfliktu volí přivlastnění, požehnání a posvěcení sloupu. Na samotném praporu můžeme nalézt tváře vystavujících ruských umělkyň, jako například tvář Marie Alyokhiny, Nadezhdy Tolokonnikové a samozřejme tvář Yulie Tsvetkové. Tsvetková na výstavě prezentuje také méně známé dílo „S vězeňským pozdravem a bratrskou vřelostí„ které mimo jiné odkazuje na trestní zákoník Ruské federace, § 242. Nezákonné šíření pornografických materiálů, který byl použitý přímo na její osobu.

Kurátoři: Tamara Moyzes, Anton Litvin

My Body, My Show!

The exhibition will last from June 16. to August 10., 2020.

Artists: Darina Alster, Pussy Riot / Maria Alyokhina, Darya Apahonchich, Chto delat?, Lukáš Houdek, Anetta Mona Chișa, Lenka Klodová, Kateřina Olivová, Yulia Tsvetkova, Pussy Riot / Nadezhda Tolokonnikova

The exhibition was put together to express solidarity with Russian artist, LGBTIQ activist and feminist Yulia Tsvetkova. Contributing artists and curators want to openly support their fellow Russian colleague, who is currently in home arrest and could be sentenced to 2-6 years in jail. Yulia founded the Merak theatre, involving young actors of 6-17yr of age. Since 2018, she has been active in the LGBTIQ and feminist movements, antimilitary and environmental activism. This engagement earned her an accusation for ‘promoting homosexuality‘ among minors. Her investigation began in Spring 2019 based on police interrogations of child actors without their parents. In reality, the implicated theatre play was concerned with gender stereotypes and did not even have a queer content. Around the same time, the police started investigating Yulia for her body-positive illustration series ‘Woman is Not a Doll’ (sketches from this project will be displayed at the exhibition). She has also been accused of distributing pornography. As a pretense, the police utilised abstract drawings of vulvas that Yulia created with fellow artists from the ‘Vagina Monologues’ art group (https://m.vk.com/vagina_monologues) and the ‘Woman is Not a Doll’ series. Cases of censorship and persecution of LGBTIQ activists and/or feminists are becoming increasingly common, also beyond Russia. The situation has particularly worsened in Hungary and Poland. It’s time to respond.

The exhibition My Body, My Show! hosts ten Czech and Russian artists. Most of them present the works created for this exhibition, reflecting their disagreement and absurdity of legal persecution for abstract illustrations of the vagina by the artist Yulia Tsvetkova. Some of the works directly attack political ethics or better to say unethical stands of patriarchs in the time we live in. Same time, it shows the absurdity of this set up as we can see on the poster by the Russian art collective Chto delat?, which is straightforward criticism of Aleksander Lukašenko, president of the Belarus Republic, pointing at the case when the representative of the Russian opposition and anti-corruption activist Alexej Navalny was poisoned. In terms of its content, it reminds the video appeal by Marie Alyokhina, a member of Pusssy Riot, who was sentenced for 2 years in a Russian prison. Together with activist Aleksander Sofeev, they point our attention by the entrance to the absurdity but also hopelessness of the situation. The performance „ The vulva ballet “ in support of Yulia Tsvetkova from Darya Apahonchich reveals the everyday reality of Russian artists and activists. Next to the colorful and visually amusing work is the text from Darya’s FB, where she describes her imprisonment and interrogation at the police station after she was arrested during her event. Works of Czech artists are critical with humor and sarcasm, a sign of freedom of speech, sometimes, however, it gets lost under the long-lasting pressure. The video „Vagioffice“ by Lenka Klodová shows the reality that the existence of the body starts with an official certificate, bureaucracy tights up and sometimes criminalizes the body. The video documents the request to release Yulie Tsvetková. The petition starts with the opening line „Dear procurator“, the camera slowly moves and the petition is disappearing under the pink skirt. In a bit, the document is being moved from the underneath of the skirt and under the closing line „Sincerely“ there is a stamp in the shape of a vulva. Video by Kateřina Olivová “One Cunt Is Not Enough” in a funny, cheerful way and with love presents female confidence. She refers undirectly to the series „Woman is not a doll“ by her Russian colleague Yulia Tsvetková; to the slogans „Living women have hair on their bodies, menstruation, fat, wrinkles – and it is normal!“. The video is accompanied by the song “Straight Outta Vagina by Nadezhda Tolokomniková from Pussy Riot that gives it strength, life, noise, and motion. The original video clip is also part of the exhibition. Its lyrics are from 2016 and they are still living appeal: „If your vagina gets to the jail, then the world will listen to her. My vagina is hard and dangerous. Shaking the media up.“ The video „Xerox“ by Annetta Mona Chise from 2003 takes the audience to the office space filled with the erotic subtext. The private moment becomes public, formal becomes intimate. Video overcomes a narrative dominated by men and it invites a different interpretation of the female body. In the context of the exhibition, „Xerox“ points at the fact that what is a norm in one country, can be illegal or even pornography behind its borders. Photo series by Lukaš Houdek „ All My Mother’s Knitters  “ documents 48 pieces of underpants of the artists’ mother and the same time it opens up a discussion about what is private and public. The work reflects the personal „coming-out“ of the artist, part of which was to enter the public space. Flag by Darina Alester „Non-binary Madonna“ shows the face of Madona created from the faces of eco and LGBTQI activists who were killed or jailed without any justice. Alster connects the Russian and Czech artists in the act of happening where she makes a point to the local issue of a split of the society over the recent erection of a replica of the Marian column in the middle of the Old Town Square. In the era when conservative authorities of the world aim to restrict the women’s rights using religion and nationalism as a tool, Alster instead of conflict chooses appropriation, blessing, and sanctification of the column. On the flag itself, we can find also the faces of Russian artists present at the exhibition such as Maria Alyokhina, Nadezhda Tolokonniková, and of course Yulia Tsvetkova. Tsvetkova is represented by her not so well known work With prisoner’s regards and fraternal sympathy“ which refers among others to  § 242 of the criminal law of Russian Federation – Unlawful distribution of pornographic materials – applied to her person. 

Curators: Tamara Moyzes, Anton Litvin

Image by Yulia Tsvetkova